Čím více se budeme blížit červnovému termínu voleb do Evropského parlamentu, tím hlasitěji a naléhavěji nás budou mainstreamová média tlačit do volby vládních stran s tím, že opozice je údajně nedemokratická – a volit ji je nebezpečné. To samo o sobě představuje neuvěřitelný argumentační faul – a současně se jedná o praktiku potírající demokracii: Smíte sice ještě volit, ale je na vás vyvíjen tlak, abyste volili takzvaně správně. Demokracie ovšem nezná volbu „správnou“ či nesprávnou“ – ale toliko tu svobodnou.

1) Nevolme kandidáty, jejichž kariéra je doprovázena skandály nebo se u nich objevilo vážné podezření ohledně jednání amorálního či přímo trestného. Toto kritérium nám v podstatě vyřadí z voleb STAN. Starostové a nezávislí totiž pomalu nemají jedinou čelnou tvář, která by nebyla spojena s nějakou závažnou kauzou: Vít Rakušan dodnes nevysvětlil svůj šifrovaný mobilní telefon a svou roli v kauze Dozimetr. V téže kauze jsou podezřelí Věslav Michalik, Petr Gazdík či Stanislav Polčák. Zástupci stavebních firem Metrostav a Metrostav Infrastructure se přiznali, že jejich firmy předaly úplatek hejtmanovi Libereckého kraje Martinu Půtovi. Janu Farskému se pro změnu nepříčilo pobírat poslanecký plat v době, kdy měl být na stáži v USA. Kandidoval do Poslanecké sněmovny i přesto, že ve stejnou dobu už zřejmě o osmiměsíční stáží v Americe věděl. Až pod tlakem opozice a veřejnosti se Farský svého poslaneckého mandátu vzdal. Danuše Nerudová, přední kandidátka STAN do evropských voleb, je spojena s kauzou titulů na Mendelově univerzitě. Je až zarážející, kolik kandidátů STAN je zatíženo nějakou závažnou kauzou zavánějící kriminálním jednáním. Chápal bych, kdyby Starostové a nezávislí chtěli těmito jmény zaujmout Radovana Krejčíře – ale netuším, proč by je měl volit kdokoli, komu se podvodné a kriminální jednání příčí. STAN ale není jediným vládním subjektem, jehož představitelé jsou handicapováni nějakou aférou. Například lidovci (KDU-ČSL) mají na ministerském postu Petra Hladíka, u něhož je doposud neobjasněna role v kauze Taxis. Ministr Jurečka (rovněž KDU-ČSL) měl již dávno rezignovat po předvánočním bujarém večírku v době tragické střelby v Praze – a hlavně poté, co následně prokazatelně lhal. Ministr zdravotnictví, Vlastimil Válek (TOP09), jmenoval ředitelem IKEMu Michala Stiborka, o němž od policejních orgánů věděl, že je vyšetřován. Následně potom lhal, že o ničem nevěděl. Zmínili jsme kauzu Taxis. V podobné kauze, Stoka (kupčení s městskými byty), figuruje Pavel Blažek (ODS). Kauza obchodního centra Slezanka je potom smutnou vizitkou ministra financí, Zbyňka Stanjury.

2) Nevolme kandidáty, kteří svým jednáním potlačují svobodu slova. V předchozí stati jsme si vyjmenovali členy STAN, kteří by kvůli různým podezřením měli na své funkce rezignovat. K tomu nyní dodejme, že zejména Vít Rakušan se stal symbolem znovuzavedené cenzury a pronásledování lidí za „nesprávný názor“. Krizový informačního tým (KRIT) se prezentuje ryze totalitními praktikami, jimiž jsou například: „Anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě“ a „včasná identifikace osob, které mohou šířit antisystémové nálady“. Nezapomínejme, že Vít Rakušan stál osobně za vypnutím alternativních webů, což bylo později Městským soudem v Praze klasifikováno jako protiprávní akt.

Ondřej Dostál z volebního uskupení „STAČILO!“ narazil ve Starém Plzenci na totalitní přístup, když jeho plánovaná beseda s občany na téma zdravotnictví, nedostatek léků či dostupnosti adekvátní lékařské péče byla zakázána někým, kdo se vyžívá v cenzuře a pronásledování demokraticky smýšlejících lidí. Ten malý člověk s totalitními praktikami se jmenuje Viktor Švantner. Opozici onálepkoval jako „dezoláty a rudohnědou koalici“. Vzorem mu byl patrně Jan Hřebejk, který se nesmířil s vítězstvím Miloše Zemana – a do éteru vypustil, že: „Rudá a hnědá prasata táhnou Zemana na Hrad“. Ano, takto vulgární je slovních těch takzvaně „slušných“. O jejich přístupu k demokracii ani nemluvě.

3) Nevolme kandidáty, kteří jednají v rozporu s našimi zájmy. Zde lze zmínit například Víta Rakušana, Martina Dvořáka (oba STAN) a jejich postoj k migračnímu paktu či Petra Hladíka a jeho přístup k politice Green Dealu. Martin Dvořák (STAN) v souvislosti s migračním paktem mluví o výjimce pro Česko, která ovšem v nařízeních uvedena není. Povinnou solidaritu v paktu nespatřuje, ačkoli se nařízení zcela jasně zmiňuje o povinném „spravedlivém podílu“. Rakušan s Dvořákem se ohánějí argumentem, že Česko získalo výjimku kvůli počtu ukrajinských imigrantů – zapomněli ale dodat, že ukrajinské muže nyní pošleme šmahem na ukrajinskou frontu, aby tam mohli padnout. Jozef Síkela (ministr průmyslu a obchodu za STAN) je zodpovědný za katastrofální energetickou politiku a za to, že řada průmyslových podniků je kvůli vysokým cenám za plyn nekonkurenceschopných. Vlastimil Válek (TOP09) měl rezignovat ihned poté, kdy nezvládl situaci s dostupností základních léků. V našich dějinách nerostl státní dluh tak rychle a do tak závratných výšin jako za Zbyňka Stanjury (ODS). Za symbol tragické zahraniční politiky můžeme pokládat ministra zahraničí, bakaláře Jana Lipavského. Za jeho éry byl z politických důvodů propuštěn Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů, aby soud pravomocně rozhodl, že se tak stalo protiprávně. Následně měl Lipavský ještě tu drzost, který žádal nesmyslnou omluvu po Zuzaně Bubílkové, která Drulákovu kauzu zmínila – a lhal, že prý v době Drulákova propuštění nebyl ministrem. K tomu ovšem došlo v lednu 2023.

Když si shrneme tři výše uvedené odstavce, zjistíme, že pro mnoho z nás je nevolitelných pět stran, a to: STAN, TOP09, KDU-ČSL, Piráti a ODS. Jsou nevolitelnými, protože jejich představitelé nejsou důvěryhodní, jsou zapleteni do řady kauz – a co především, poškozují zájmy většiny občanů České republiky. Ohrožují naši svobodu slova, poškozují naši ekonomickou prosperitu – a v neposlední řadě jednají v rozporu s hájením míru. Rozdělují naši společnost na občany „řádné“ a „podřadné“, které za občany snad ani neuznávají – a tváři se, že společnost je jednotná – a ti, kteří mají problém, jsou jednoduše onálepkováni jako „dezoláti“.